Vršení záporů

Dalším stylistickým zlozvykem, který ztěžuje srozumitelnost textu, je vršení záporů s předponou „ne“. Pokud je to možné, a většinou to možné je, měly by se v textu vyskytovat jen minimálně.

Příklad 1
Špatně: Obyvatelé vesnice si nemyslí, že by toto řešení bylo nedobré a neuskutečnitelné.
Dobře: Obyvatelé vesnice si myslí, že by toto řešení bylo dobré a uskutečnitelné.

Příklad 2
Špatně: „Je to nepěkné, neslušné a vůbec nám to neprospívá,“ řekl Jan Novák.
Dobře: „Je to ošklivé, sprosté a škodí nám to,“ řekl Jan Novák.

Klišé a předsudky

Nejsložitější struktury, které mohou zamořovat text, jsou klišé. Termín pochází z francouzštiny a znamená „štoček“. Když se ještě tiskařské desky sázely ručně, byla to předem nachystaná slova. Tiskaři jimi doplňovaly text, pokud byl příliš krátký.
V našem případě je klišé otřelá metafora, která bezmyšlenkovitým opakováním ztratila smysl a stala se konvenční banalitou a frází.

Příklad 1
Honička vypadala jako z akčního filmu. (Otřepaná a už nic neříkající fráze, kterou začíná každý druhá špatná novinová reportáž.)

Příklad 2
Silnice se změnila v kluziště, tankodrom, překážkovou dráhu. (Na silnici nikdo nebruslí, nejezdí tam tanky ani tam atleti neběží přes překážky.)

Příklad 3
Byl to čítankový příklad prohřešku, o kterém si všichni mysleli, že už se stal historií. (Čítanky jistě o takovém prohřešku nepíšou, historií se stávají velké činy, ale ne banality.)

Další příklady
Sud střelného prachu, časovaná bomba, bohatá trestní minulost, zápas Davida s Goliášem, chovat se jako chytrá horákyně, bombardovat telefonáty, sedět na sopce, vyrazit dech, uštědřit políček (pokud nejde o fyzický útok), házet do jednoho pytle, utrpět Waterloo, hnát vodu na mlýn, dostat zelenou, další přidávejte dle libosti.

Existuje jednoduchá pomůcka. Stačí si obrat představit jako doslovný popis reality. Většinou se u toho minimálně dobře pobavíte. Do kvalitního textu ale klišé nepatří. Jsou zavádějící a prokazují stylistickou lenost autora.